Málokdo má uklízení rád. Často také manželka nebo partnerka s hadrem v jedné a koštětem v druhé ruce nevěstí nic dobrého. Obvykle si chce vybít negativní energii úklidem, protože ji partner něčím naštval. A obvykle to také pomáhá. Pořádný úklid dokáže zlepšit náladu. Je to trochu, jakoby si člověk uklidil i v duši. Ideální je přitom vyházet pár starých krámů do popelnice nebo do kontejneru.
Jsou ale i lidé, kteří uklízení milují. Je alfou a omegou jejich domácího života a věnují mu denně i několik hodin a vůbec jim to nepřijde divné. Máme takové sousedy. Nezvu je na návštěvu, nechtějí si u nás sednout na světlý gauč, aby ho náhodou nepošpinili jejich tmavé kalhoty. Bavíme-li se přede dveřmi, sousedka mi během rozhovoru vytrhává plevel mezi dlaždicemi. Znervózňuje mě to, přijdu si jako špatná hospodyně, co si neumí udržet pořádek. Ale zase jsem asi šťastnější. Nějaký ten plevel, prach nebo pavučina mě jen tak nerozhází.
Možná to máte taky tak. Případného nepořádku si začnete všímat až ve chvíli, kdy k vám má přijít nějaká návštěva. Najednou vidíte pavučiny v rozích, prach na poličkách, fleky na koberci a skvrny od šťávy na podlaze. Do té chvíle vám to doma přišlo uklizené a útulné. V tuto chvíli je třeba si uvědomit, že většina návštěv se k vám nejde podívat, jak máte naklizeno, ale jde si s vámi popovídat, případně, pokud s sebou mají malé děti, udělat vám doma ještě větší binec. Kdo z vás si na návštěvě všimne, jestli byl na policích prach nebo jak čistá byla podlaha? Nesmí jít tedy o nějakou extrémně velkou podestýlku. Pár drobků a skvrn se ale vždycky ztratí a přehlédne, není třeba vyšilovat.
Nejraději mám návštěvy v zimě. Je brzy tma a byt se dá osvítit svíčkami, to se pak leccos ztratí. Letní slunce prosvítí špinavá okna a dá vyniknout prachu na poličkách. Ale co, ať si každý myslí, co chce.